V teologickém slovníku Rahnera a Vorglimlera najdeme jednoduchou definici kontemplace: „Kontemplace je klidné přebývání člověka v Boží přítomnosti.“ (s. 176) Samotný pojem „kontemplace“ pochází z řeckého theoria, což znamená dívat se, nazírat. V různých náboženských a filosofických tradicích je kontemplace chápána různě, ale některé klíčové prvky zmíněné výše jsou všem společné:
- Přítomnost a bdělost – kontemplace bývá spojována s bdělou pozorností či uvědoměním si toho, co je tady a teď.
- Ticho – součástí zkušenosti kontemplace je mlčení (vnitřní i vnější), které pomáhá věnovat pozornost přítomnosti místo zabývání se různými myšlenkami. Typickým jevem spojeným s kontemplací je vnitřní klid.
- Změna pohledu – doprovodným jevem kontemplace je nový pohled (nazírání) na sebe sama i na svět i na Tajemství, které člověka přesahuje. Tento nový pohled bývá typicky celostnější (dokáže zahrnout i protiklady) a zároveň pokorný.
- Dar i úsilí – kontemplace bývá – zejména v křesťanské tradici – chápána jako nezasloužený dar, který Bůh může člověku dát, a který si člověk nemůže „vyrobit“ žádnou metodou nebo úsilím. Zároveň se všechny spirituální tradice včetně křesťanské mystiky shodují na tom, že kontemplativní modlitba (či „modlitba srdce“) většinou zahrnuje i pravidelné úsilí a „cvičení“, které člověka k přijetí daru kontemplace postupně připravuje.